14.1.2017 – Lyžaření

O víkendu byla naše aktivita většinou lyžařská. A to nejen v Jeseníkách, v Krušných horách, v Českém lese, Vysočině ale i na Malínské osmičce, která je rolbou vytočená od malínské školy až po letiště. Z jedné víkendové akce tu máme povídání od PRCKA:

LYŽNÍCI NA HŘEBENU

Předmluva z knihy Lyžaření a sáňkování – Pokyny pro začátečníky:
Vydáno v Třebíči 1919.
Není věru krásnějšího zimního sportu nad lyžaření. Ovšem nevyhovuje tomuto sportu všude krajina. Lyžaření se nejkrásněji uplatňuje a největší rozkoš působí v končinách hornatých. V Čechách jsou to Krkonoše a Šumava, kdež lze za času zimního zdravému sportu tomu holdovati ……

Toliko citace z brožury velmi poučné, inspirativní, jen pro naše účely poněkud nepřesné. Bystré oko autorovo bylo jest zaměřeno toliko a pouze na Čechy. Jenže pod korunu českou spadají i jiné země, moravská a slezská.
A tu náš neochvějný vůdce Josef Konrád nepřehlédnul úžasné možnosti našich rodných hor Jeseníků a zavelel.
Je velice chválihodná jeho snaha v horách s radostí se pohybovati a sil fyzických využívati k načerpání tolik potřebných sil psychických. Svět v současných časech toliko za rychlým zážitkem se žene, nedáme mu času, by se mohl vrýt do duše zážitek jenž dá ti cítit kdekoliv ve světe, obracejíc se do vzpomínek, TADY JSEM DOMA, TADY JSOU MÍ PŘÁTELÉ – synové moravských hor.

Josefova snaha byla korunována úspěchem našeho sobotního výletu. Podařilo se sejíti se u vlaku a po chvíli strávené ve vlaku jsme vysedali ve stanici Ramzová. Místo toto pro naše účely jako stvořené. Naše sky již nemohly se dočkati něhy a laskání mladého sněhu. Sotva jsme položili lyže na sněhovou planinu již stoupaly vzhůru, jakoby kouzlem až k výšinám nebeským. To, že i přes povznášející pocity a rychlé stoupání zůstali jsme lidmi z masa a kostí jsme si uvědomili a užili v teple horské chalupy na Šeráku.
Naše hory nás musí nezměrně milovati. Neboť sotva jsme opustili pohodlí chaty, nenechaly nás ustrnouti a začaly nás opět zocelovati. Vítr, stoupání do kopce, nic nemohlo nás, horaly, zastaviti.
Ta úžasná odměna v podobě dobytí Keprníku, jemně zkalena hustou mlhou, dlouho v našich srdcích bude hřát. Leč po chvíli na vrcholu nastávají časy někým s nedočkavostí, jiným s obavami očekávané. Sjezd z Keprníku však vykouzlil úsměvy na všech tvářích účastníku a ta trocha sněhu za svršky nedokázala tyto zážitky zchladit, ba naopak jako ryby ve vodě, jako pták v horském vánku jsme se cítili, spojeni s krajinou, s domovinou.
Nedokáži popsati kouzlo jenž umocní chuť těch nejlepších makových buchet na Vřesové studánce. A nebyl to poslední trumf v rukávu jediné zástupkyně něžného pohlaví mezi námi, muži. Mok, schovaný v její brašničce, posiloval naši družnost a dodával nám odvahy k sjetí dráhy určené pro lyžaře jenž nepochopili krásu a odměnu sjetí kopce dobytého toliko vlastní silou a umem.
Nám žádnému nečinilo obtíže sjetí Adámka a přívítání se s dušemi podobně naladěnými na Sedle Červenohorském. Formani už tady se svými koňmi dávno nepostávají, místo nich nepřeberné množství lidu babylonského … Protěž není nic lepšího než po chvíli s polévkou strávené vydati se na cestu dolů do údolí.
Naše sky, jenž dokázaly přežít již mnohá desetiletí, nás donesly během nepatrné chvíle na nádraží do Koutů, kde by mohla naše výprava skončiti ….
… ale nekončí. Pevně věřím, že duch a touha a náš náčelník nás opět spojí a my budeme DOMA – napříč času, jen tak dále SKOL !!!!
Účastníci – náčelník Josef Konrád, Roman, Iva, Prcek, Milda, Adámek, Paťa.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.